Knižní tipy pro změny #1 | William H. McRaven - Budíček! Ustlat! Nabít, zajistit!
Vítám vás u své první knižní recenze v životě!

goodreads databazeknih
Kniha se dá sehnat jednoduše v angličtině na internetu a za sebe upřímně ji doporučuji přečíst v originále. Předem se omlouvám za anglické výtažky, českou verzi jsem měla jen vypůjčenou a bála jsem se angličtinu komolit.
3. Začněte si stlát postel
Tedy pokud nepočítám ty nucené čtenářské deníky, co jsem svůj
studentský život nakrádala z Wikipedie.
Ráda bych bych za těchto okolností psala o nějaké knize, ke
které mám velmi blízko a tou by byla rozhodně kniha Budíček! Ustlat! Nabít,
zajistit!
Což je poněkud zajímavé, poněvadž se nejedná o žádnou umělecky zpracovanou knihu, ze které bych kvůli myšlenkovým senzacím tři dny nespala, kniha je velice jednoduchá na přečtení, má méně než 140 stránek a je naprosto srozumitelná. A myslím, že právě tahle skutečnost, že neobsahuje nic zbytečného a zachycuje jen krátké výstižné poučení, je něco, co z ní dělá hodnotné dílo, které by podle mě nemělo chybět v žádné osobní knihovně.

Pokud nejste Fanoušci literatury, doporučuji si pustit přednášku autora, kde prakticky všechny myšlenky shrnuté do dvaceti minut.
Autor Žánr | William H. McRavenLiteratura naučná, Vojenství, Osobní rozvoj a styl |
Vydáno | 2018 · Management Press |
Orig. název | Make Your Bed · 2017 |
Autor, bývalý admirál námořnictva, vypráví své zážitky ze
své vojenské kariéry a následně z nich vyzdvihne hodnotnou životní poučku.
Motivační moudrá slova se poslouchají daleko lépe, když jsou řečena člověkem,
kterého respektujete a tím bývalý příslušník jednotek SEAL rozhodně je.
V celé knize je životních rad deset. Deset jednoduchých
stručných pravidel. Podle slov autora nemusíte být voják, abyste dokázali
změnit svůj život nebo třeba i celý svět.
Můj obyčejný život se nemůže ani trochu přiblížit jeho.
Kolikrát stál na hraně života a smrti, ale jestli někdo takový, někdo, kdo se
vůbec dokáže dostat do jednotek SEAL a bojovat ve válce, jestli někdo takový
dokáže říct, že i já, já malé děcko z Jihočech dokáže změnit svět, tak tomu
klidně budu věřit. Protože jsem přesvědčená, že tenhle člověk ví, o čem
mluví.
Nechci tady rozebírat jeho myšlenky a polemizovat nad tím, proč
by měly nebo neměly být pravdivé, nakonec si to velmi rychle můžete zjistit
sami, naopak bych ráda vytáhla své tři nejoblíbenější zásady a vysvětlila, jakým
způsobem mě inspirovaly. Mě, naprosto obyčejného nudného člověka.
1. Život není fér
Upřímně se přiznám, že po přečtení knihy jsem u sebe
vypozorovala skutečnost toho, že ve více situacích pokrčím ramena a prohlásím vždy
nějakou větu rázu:“nojono, co se dá dělat.“
„Don’t complain.
Don’t blame it on your misfortune. Stand tall, look to the future, and drive
on!“
Udělala jsem si z tohohle své univerzální heslo.
Upřímně mi ani tolik nevadí, když lidé se vykreslují do role
oběti a začnou na všechno nadávat nebo sdílet své depresivní myšlenky na
sociálních sítích. Je to podle mě nějaký způsob sebevyjádření, leč to situaci
nijak nikdy nezachrání. Nakonec jsme ale všichni jen lidé a někdy chceme, aby
naše slova byla vyslechnuta a pochopena. Ať už jsou plná čisté zoufalosti nebo
vyhrocené zbytečnosti, ale jak bych to já mohla soudit?
Tohle jsem se dávno odnaučila, nejen nesdílet svou
nespokojenost před ostatními, ale i ve své vlastní hlavě. Neříkám, že to funguje
na všechny strasti a problémy, ale víc jsem začala respektovat fakt, že život
už je prostě takový, jaký je. Někdo má více štěstí, někdo méně. Život není fér
a nikdy nebude, nedá se nic dělat.
2. Najděte někoho, kdo vám v životě pomůže
„Find someone to
share your life with. Make as many friends as possible, and never forget that
your success depends on others.“
Tohle byla jedna z věcí, kterou jsem ve svém životě moc
nechápala. Vždycky jsem chtěla všechno zvládnout sama. Nechtěla jsem někoho
obtěžovat, žádat o pomoc, čistě z důvodu strachu. Není ale nic zlého na
tom, nechat si od někoho pomoct. Samozřejmě, opravdových přátel vždy je a bude
jen malá hrst, ale proč bych nemohla udržovat dobré vztahy s celým okolím
a učit se od lidí, kteří nám jsou vzdálenější. I oni nám mohou pomoct! Na druhou
stranu ale člověk musí zvážit, komu doopravdy věří.
"Život je moc krátkej na stlaní postele." Čtu
shodou náhod dneska ráno na twitteru. Proč by se měla postel stlát každé ráno, když do ní stejně hned večer ulehnu? Není to ztráta času? Teď už vím, že není.
„If you make your
bed every morning, you will have accomplished the first task of the day. It
will give you a small sense of pride and it will encourage you to do another
task and another and another. By the end of the day, that one task completed
will have turned into many tasks completed. Making your bed will also reinforce
the fact that little things in life matter. If you can’t do the little things
right, you will never do the big things right.“
K této radě se váže jeden můj veselý zážitek. Koncem července
jsem polevila dost v dietě a bylo mi smutno. Chtěla jsem se vrátit do starých
kolejí a kniha mě velmi inspirovala. Říkala jsem si celý konec prázdnin:
„Jakmile se vrátím na svůj hubnoucí a studijní režim, začnu každý den tím, že
si začnu stlát postel.“ Před tím jsem si ji nestlala, vážně mi to přišlo
zbytečné.
Vyznačuji se tím, že si všechno pečlivě plánuji, jak často budu cvičit, co budu jíst, cítím se lépe, když mám o většině mé iniciativy podrobný přehled. A v té době bylo zrovna hodně otázek, jež jsem musela řešit.
Vyznačuji se tím, že si všechno pečlivě plánuji, jak často budu cvičit, co budu jíst, cítím se lépe, když mám o většině mé iniciativy podrobný přehled. A v té době bylo zrovna hodně otázek, jež jsem musela řešit.
Najednou přišel ten den Jedna, ten jeden z milionu dní, kdy
jsem znovu začínala. Snídala jsem si klasicky svoje vajíčka, které jsem si zapsala do svého precizně napočítaného jídelníčku, a najednou jsem si to
uvědomila! V tom sletu událostí jsem si zapomněla ustlat postel, leč o nic
nešlo, zaplavil mě pocit selhání a smutku, že se mi podařilo vypustit něco, co
jsem si slíbila.
Šla jsem odnést talíř do dřezu a cestou zpátky jsem se
nestačila divit!
Má postel byla ustlaná.
Po letech mého bordelářství jsem si vážně ustlala a vůbec
nic jsem o tom nevěděla.
Prostě jsem tu maličkost udělala.
Strangee
Jee, tak tuhle knihu si musím uložit. Rozhodně si ji chci přečíst. :)
OdpovědětVymazatKrásná recenze, ale teda knihu vůbec neznám a asi není úplně pro mě...:-D
OdpovědětVymazatTo zní zajímavě! Jestli mi někdy přijde pod ruku, asi neodolám :)
OdpovědětVymazatNa první recenzi paráda! 8-) Já do budoucna taky chystám napsat recenze 8-) Každopádně o téhle knize jsem nikdy neslyšela, ale asi nad jejím přečtením budu přemýšlet 8-)
OdpovědětVymazatjá mám takovýhle inspirativní knížky hrozně ráda!! bohužel mně vždycky motivují jenom na chvíli, pak zase přijdou nějaký ty věci, co mi všechnu tu radost vyplaví a zapomenu na to :D
OdpovědětVymazata jakoby.. mně upřímně vadí, takový to vylevování emocí na sociální síti :D nebo jako.. sama mám často náladu na prd a rozumím tomu, že prostě někdo to potřebuje dát nějak najevo a ulevit si... ale ne když je to 3x do tejdne a vyloženě mě někdo otravuje každej den jak má špatnej den, když sama bych se nejradši někam zavřela (a daaaamn, teď sem přesně ten člověk, se tu rozvášňuju :DD)
a s tím posledním mega souhlasím!! nedokážu si představit, že by postel nebyla ustlaná :D je to pravda, že je to první věc co ten den splníš a už to vnímáš jinak (a hlavně mi večeř přijde špinavá když není ustlaná :D)
a ty poslední čtyři větičky mě pobavily :D
Kniha vypadá zajímavě, ale od té doby co jsem četla Zázračný úklid, tak takové knihy nečtu. Jinak super recenze :-)
OdpovědětVymazatgoodmoda.blog.cz